Obecně

Radiografické zkoušení se řadí mezi nejdéle používané a nejvíce propracované metody nedestruktivního zkoušení. Je také nejvíce využívána pro svou průkaznost díky trvalému obrazu vnitřních vad materiálů. Radiografie se používá všude tam, kde nelze použít ultrazvukové zkoušení a kde je třeba na snímcích zobrazit a doložit vady kontrolovaného materiálu. Metoda slouží ke zjišťování povrchových i vnitřních vad materiálu – různých typů pórů, dutin, vměstků, také různých změn tloušťky materiálu korozí apod.

Princip metody

Fyzikální princip metody spočívá v průchodnosti ionizujícího záření hmotou kontrolovaného materiálu a v následném zviditelnění záření za materiálem pomocí vhodného detektoru. Toto záření se v místě vady zeslabuje. Vady jsou pak na filmu znázorněny jako více exponované – tmavší s větším zčernáním. Při následném prosvícení vyvolaného filmu negatoskopem lze tyto vady rozpoznat a vyhodnotit. K radiografickému zkoušení se používá rentgenové záření, záření gama, případně neutronové záření. Ochrana před ozářením spočívá v minimalizaci absorbované dávky podle zákonem stanovených předpisů.